Historie hostinců ve Velké

1. NÁLEVNÍ PRÁVO OBCE

Druhá nejstarší listina týkající se historie Velké pochází z roku 17.2.1797 a císař František jí Velké potvrdil možnost pořádat 4 jarmarky a trhy týdenní. Jarmarky se měly konat první v úterý po Hromnicích, 2. ve středu po Velikonocích, 3. v úterý po sv. Maří Magdaléně, a čtvrtý v úterý po Šimonu a Judě. Před každým jarmakem se vždy konal také trh dobytčí. V roce 1924 pak bylo Velké přiznáno právo pořádat dalších pět trhů.

S konáním trhů souvisela také koncese nálevní na trhovištích, kterou Velká obdržela 7.4.1888. Ještě dříve, a to 14.6.1869, získala Velká koncesi na právo nalévat oslazené lihoviny, rumy, rosolky, slivovice a likéry. Koncese byla obec oprávněná propachtovat dle čl. VI. odst. 2 trhového řádu, který byl schválen vysokým c.k. místodržitelstvím dne 25.1.1887.

Prvním pachtýřem obecních nálevních koncesí na dobytčích trzích byl židovský obchodník Adolf Grünfeld (nar. 1841). Právo bylo Adolfu Grünefeldovi propachtováno na období let 1888–1892. Pod pachtovní smlouvou je podepsán tehdejší starosta obce Tomáš Slovák. Pacht se týkal pouze práva nalévat v době konání trhů. Bylo ujednáno, že pokud se trh z nějakého důvodu nekonal pachtovné se neplatilo. Pachtovné muselo být uhrazeno před konáním trhu. Toto právo ještě nesouviselo s provozem obecního hostince.

2. OBECNÍ HOSTINEC

Nejstarší zmínka o existenci hospody ve Velké je z roku 1756, kdy se dozvídáme o existenci panské hospody.

Původní obecní hostinec se ve Velké nacházel v č.p. 216 (původního číslování), kde se nacházela také staré radnice městečka. U původního hostince se nacházely také četné stáje. V roce 1847 však při velkém požáru Velké vyhořel a již nebyl znovu obnoven[1].

Dalším nálevním pachtýřem po Adolfu Grünefeldovi byl žid Samuel Schiller. Tomu bylo také nabídnuto koncem roku 1898 právo převzít do nájmu nově vybudovaný obecní hostinec na č.p. 151. To však odmítl, protože nesouhlasil s placením činžovní daně. Nálevní pacht tak dobrovolně ukončil. Samuel Schiller v té době již provozoval hostinec v domě č.p. 129 (v místech dnešního sídla společnosti CORA Bohemia s.r.o.).

Některé historické prameny hovoří o tom, že obecní hospodu ve Velké měl kolem roku 1892 po svém příchodu do Velké v pronájmu také Jura Hudeček (1862–1901). Stejný Jura Hudeček, který v roce 1895 provozoval hospodu na Národopisné výstavě v Praze v prostorách Čičmanského gazdovství. Z dochovaných pramenů ovšem nelze tuto informaci potvrdit. Je možné, že zde jako hostinský působil, ale ne nutně v obecní hospodě. Případně mohl být obecní hostinec v té době provozován v provizorních prostorech a nedochovaly se k tomu relevantní historické prameny.

Po ukončení nájmu ze strany Samuela Schillera byl záměr pronajmout obecní hostinec znovu inzerován, z rozhodnutí obecního představenstva, například ve Slováckých novinách. Obecní představenstvo se současně snažilo získat také další koncese, které by umožňovaly provozovat hostinec jako zájezdní, kde je možné se i ubytovat, podávat pokrmy, čepovat pivo a teplé nápoje a také provozovat povolené karetní hry. Obci se to podařilo 5.6. 1899, kdy získala koncesi umožňující nalévat pivo, a především koncesi ze dne 24.8.1899 opravňující nabízet služby přenocování cizích, nálevu vína, vyvařování a prodávání jídel, k podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení a ku držení dovolených her v domě č.151.

V té době již byl schválen novým pachtýřem obecního hostince František Geher. Pacht byl uzavřen na tři roky do konce roku 1901. Starostou, který podepsal smlouvu byl v té době Jiří Pavlinec.

Od 1.1.1901 – 31.12.1901 měl obecní hostinec propachtovaný Jiří Tomčala (nar. 1872). Rodák z Velké, který zde žil se svou manželkou Kateřinou (nar.1879) synem Martinem (nar. 1900).

Další dražba probíhala v roce 1901 a měla být na 6 let, do konce roku 1907. Zúčastnili se jí následující zájemci Bertol Herzog, pan Novák jako zástupce Záhlinického pivovaru, David Preiss, Jiří Tomčala, Vyskočil a Josef Pešek.

Pozoruhodná na této dražbě je zejména účast zástupce záhlinického pivovaru. Záhlinice jsou dnes okrajovou částí Hulína v kroměřížském okrese a na Horňácko to v té době bylo poměrně daleko. Rolnický akciový pivovar a sladovna byla v Záhlinicích založena teprve v roce 1895 a první pivo vyprodukovala v roce 1896.

Nabídky, které byly podány Jiří Tomčala 400 K., Novák 440 K., Vyskočil 450 K., Preiss 480 K., Pešek 482 K. a Herzog 490 K. Bertold Herzog nakonec svou nabídku stáhl a došlo k ujednání představenstva obce se zástupcem záhlinického pivovaru, že tito by obecní hostinec do nájmu převzali za částku 490 K. Ale i tyto jednání nakonec zkrachovala, protože se zástupci pivovaru nepodařilo uzavřít konečnou smlouvu.

Nakonec se nájemcem obecního hostince stal za částku 490 K. pan Jan Psík, který zde vydržel ale pouze rok a na konci roku 1902 probíhala další dražba hostince.

Nájem měl tentokrát trvat do roku 1908. Dražby se účastnili pan Bertol Herzog, David Preiss a zástupce Přerovského pivovaru pana Josefa Šilhavého pan Kafka. Nejvyšší nabídku dal zástupce Přerovského pivovaru p. Josefa Šilhavého ve výši 360 K.

Z roku 1906 pochází také inventární seznam obecního hostince, který nám umožňuje učinit si představu o vybavení takového hostince.

V 1906 také dochází k výrazným opravám na budově obecního hostince.

V nálevně se nachází dvě dlouhé tabule a k nim náležející čtyři dlouhé lavice. Návěstí o prodeji tabáku. Ve vedlejší místnosti hostinské dva čtverhranné stoly karetní, jeden žlutý a jeden zelený. Jedna podlouhlá tabule bílá, čtyři obyčejné židle, dvě dlouhé a dvě krátké lavice a jeden věšák. V kuchyni sporák stavený. Ve výčepu tlakostroj k vyčepávání piva i s příslušenstvím (majetek p. Šilhavého). Pult se třemi přítruhlíky a jednou přihrádkou, jeden věšák. Ve chlévě jeden hrant. Dále byla součástí obecního hostince kuželna s dlouhým stolem a dvěma lavicemi. Ledovna, která byla z jedné třetiny naplněna ledem. Železná kamna. Na nádvoří se nachází dřevěný záchod.

Pivovar si samozřejmě na provozování hostince najímal zaměstnance. Informace máme dochované o následujících výčepních. V roce 1907 byl výčepním schválen Jan Slovák a od března 1908 potom Ignác Novotný.

Koncem roku 1908 proběhla opět dražba pachtu obecního hostince, a to na období do konce roku 1914. Vítězem dražby se stal stávající výčepní obecního hostince Ignác Novotný s manželkou Apolonií za částku 380 K ročně. Ignác Novotný (nar. 1842) pocházel z Radomilova u Šumperka, a ve Velké žil se svou manželkou Apolonii (nar. 1872, původem z Tasova) a dětmi z předchozího manželství s Adolfem (nar. 1876), Františkou (nar. 1888) Františkem (nar. 1890), Karlem (nar. 1896) a Václavem (nar. 1898). Do Velké přichází v roce 1882. Cesty Ignáce Novotného vedly do Velké přes Hluk a Ostrožské předměstí Veselí nad Moravou, kde vždy provozoval hostinec s řeznictvím. Před nástupem do obecního hostince provozoval Ignác Novotný hostinskou činnost v domě č. 101.

Novotní v nájmu vydrželi jen krátce a v roce 1910 dostali z nájmu výpověď, a to jednak z důvodu pozdních úhrad nájemného a také kvůli svárlivému vedení rodinného života, které muselo být veřejně známo celé obci, protože lidé se hostinci začali vyhýbat. Ignác Novotný se této výpovědi bránil, ale nebylo mu to nic platné.

Vítězem další dražby se za částku 400 K ročně stal pan Josef Mlýnek s manželkou Kateřinou. Nájemcem obecního hostince se stal od 1.1.1911. Dne 23.3.1911 byl Okresním úřadem schválen jako prodavač v obecní trafice a hostinci.

V roce 1911 však obecní hostinec vyhořel. Obec jej naštěstí měla dobře pojištěný, takže se ihned postavil na stejném místě nový. Stavba byla svěřena staviteli Josefu Doležalovi ze Strážnice. Cena stavby byla 23.000, - Kč. K obecnímu hostinci byly postaveny také 4 stáje. Část občanů proti stavbě protestovala a podala proti stavbě protest k zemskému výboru. Ten byl však zamítnut.

Ani tím však problémy s nájemci obecního hostince neustaly a od 1.11.1912 se nájemcem obecního hostince stal Karel Zedníček majitel Měšťanského pivovaru a sladovny v Uherském Hradišti. Jeho jménem pak výčepní činnost prováděl například Josef Scheitz.

V roce 1914 však dochází ke změně objektu obecního hostince. Obecní hostinec se stěhuje z č.p. 151 na č.p. 129, který obec koupila od vdovy po Samuelu Schillerovi. Nájemcem zůstává nadále pan Karel Zedníček. Po představenstvu obce Velké si vyžádal řadu úprav, které měly být v hostinci provedeny. Jednalo se například o rekonstrukci kuchyně, tak aby byla oddělena od místnosti hostinské a byl do ní zvýšen přívod světla. Měl se zrušit stávající obchod a o tyto prostory rozšířit místnosti hostince. Uzavřít prostor u výčepu, opravit záchody a vymalovat všechny prostory hostince. Požadavek rovněž zněl na umístění železných stolů na zahradu hostince, takže zde byla vlastně vybudována restaurační zahrádka.

Jedním z požadavků bylo rovněž, aby představenstvo obce nepovolilo v obci již další hostinské živnosti, kromě stávajících, které držely p. Macenauer, p. Kotásek, p. Bendová a p. Schiller.

Zajímavé je, že po vypuknutí první světové války v roce 1914 slevilo obecní představenstvo na nájmu obecního hostince 50 % z částky nájmu.

Z historických dokumentů je zřejmé, že při přebírání hostince docházelo ke sporům o rozsah předávaného vybavení hostince, což pravděpodobně souviselo s prodlením obce v uhrazení kupní ceny, protože obec potřebnou částkou nedisponovala.

3. HOSTINEC NA Č.P. 101 (POHOSTINSTVÍ U LAJZŮ, U VERNERŮ)

Dům č.p. 101 (dříve č.p. 62) byl v roce 1857 ve vlastnictví stolaře Matěje Bezručky (nar. 1818), který zde žil se svou ženou Františkou (nar. 1819). Tento svou stolárnu následně i s rodinou stěhuje na č.p. 82 (původní číslování č.p. 47) a dům prodává hostinskému a řezníkovi židovského původu Josefu Braunovi (nar. 1821), který pocházel z Uherského Ostrohu. Josef Braun zde provozuje hostinskou činnost již v roce 1869 a také současně se svým švagrem Davidem Grünfeldem provozuje obchod se smíšeným zbožím v dnes již neexistujícím domě č.p. 100 (dříve č.p. 61).

V roce 1893 od něj dům kupuje hostinský a řezník Ignác Novotný (nar. 1842), původem z Radomilova u Šumperka. Ignác Novotný do Velké přichází se svou manželkou Apolonii (nar. 1872, původem z Tasova) a dětmi z předchozího manželství s Františkou a to Adolfem (nar. 1876), Františkou (nar. 1888) Františkem (nar. 1890), Karlem (nar. 1896) a Václavem (nar. 1898). Cesty Ignáce Novotného vedly do Velké přes Hluk a Ostrožské předměstí Veselí nad Moravou, kde také provozoval hostince s řeznictvím. Právě v Hluku umírá v roce 1887 jeho první žena Františka. Ignác Novotný později dělá výčepního také v obecním hostinci a krátce jej má i propachtovaný.

V roce 1905 Ignáce Novotného na č.p. 101 nahrazuje rodina Václava Macenauera (nar. 1857). Václav Macenauer původně provozoval živnost v dnešní hospodě u Kotásků č.p. 280 (původně č.p. 170), kde jej nacházíme ještě v roce 1900. Hostinskou a obchodní činnost zde provozovali již jeho rodiče Jan (nar. 1827) a Rozálie Macenauerovi (nar. 1829) a to prokazatelně již v roce 1869. Václav Macenauer, původem ze Bzence, žije v domě č.p. 101 se svou ženou Martou, která pocházela z významné rodiny měšťana Jana Uhla ve Veselí nad Moravou. V domě rovněž žily jejich děti Jan (1885), Kamila (1891) a Štěpánka (1899). Marta Macenauerová v roce 1919 umírá na souchotiny a Václav Macenauer si pouze o pár měsíců později bere za ženu Emílii Středovou (nar. 1885), vdovu z Olomouce, která je vrstevnicí jeho dětí.

Hostinec u Macenauerů sehrál důležitou roli také při vzniku nového státu v roce 1918. Právě zde se konala 29. října veřejná schůze, při které učitelé Klusák a Mazůrek informovali obyvatele Velké o zániku Rakouska – Uherska a vzniku nového státu.

Václav Macenauer v objektu v pozdějších letech má také vlastní výrobu sodovek. Živnost zde provozuje až do roku 1931, kdy živnostenské oprávnění v tomto objektu získává Alois Verner. Ten provádí v roce 1932 rozsáhlou rekonstrukci objektu a vybudování prvního nadzemního patra. Alois Verner se stejně jako rod Kotásků věnuje nejen hostinské činnosti, ale svůj provoz rozšiřuje i o živnost řeznickou. Ve šlépějích svého otce pokračuje v dalších letech i syn Vladimír Verner.

Od roku 1952 se hostinec stává součástí Jednoty, lidového spotřebního družstva a nadále ji provozuje rodina Vernerů.

4. HOSTINEC NA Č.P. 107 (U JAGOŠŮ, NA STARÉ POŠTĚ, POD LIPAMA)

První zmínku o pohostinství v dom č. 67 (dnešní č.p. 107) nacházíme v roce 1880, kdy dům vlastní c.k. poštmistr Antonín Benda (nar. 1849), který zde současně provozuje hostinskou činnost se svou manželkou Antonií (nar. 1845). Antonie byla dcerou prvního poštmistra ve Velké Rudolfa Schoppka (nar. 1842) a jeho manželky Marie (nar. 1833), kteří pocházeli ze Strážnice. V domě č. 107 poštovní úřad od roku 1869 a proto se hospodě i v dnešních dnech občas říká "Na staré poště".

Velická krčma na poště a její provozovatel Antonín Benda je zmiňován také v knize Otakara Bystřiny Suchovská republika. Antonínu Bendovi přezdívali členové Suchovské republiky otec Lichva, nikoliv však proto, že by je olichvařil, ale protože veškeré jejich finanční prostředky končily u něj.

V té době se zde čepovalo morkovské pivo. Morkovské pivo si dnes již bohužel dát nemůžeme. Morkovské pivo se vařilo v pivovaru v obci Morkov – Slížany na spojnici mezi Vyškovem a Kroměříží (okr. Kroměříž), tedy více jak 60 km od Velké. Pivovar vznikl již v roce 1584, ale 1.října 1895 se přestalo v tomto pivovaru vařit a v roce 1970 došlo k demolici celé stavby pivovaru.

Od roku 1899 zdejší hostinec provozuje zástupce významného rodu hostinských Hubert Kotásek (nar. 1873) se svou ženou Adélou (nar. 1880), kteří do Velké přicházejí v roce 1899.V roce 1900 se jim zde pak rodí syn Stanislav.

Po Hubertovi Kotáskovi hostinec několikrát změní provozovatele. Od roku 1906 jej provozuje rodina Josefa Novotného (1843) původem z Jaroměře, který zde žije se svou ženou Karolínou (1843) a dcerou Boženou (1880). Vlastníkem hostince je stále Antonie Bendová.

Dalším vlastníkem domu a zakladatelem rodu hostinských se stává Kristina Jagošová (nar. 15.2.1899) rozená Slováková. Kristína pochází z významného velického rodu mlynářů z mlýna Žilkového. Jejím otcem byl Josef Slovák (nar. 1870) mlynář ve Velké a matkou Eva Krůčková z Velké (nar. 1875). Ještě za svobodna získává v roce 1919 živnostenské oprávnění k provozování hostinské činnosti, kterou provozuje v hostinci č.p. 107. 26.5.1920 se Kristína vdává za výrazně staršího obchodníka z Nové Lhoty Františka Klementa Jagoše, jehož otec na Nové Lhotě provozoval rovněž hostinskou činnost.

Jagošova hospoda se stala základnou pro velické Sokoly, zřídily zde v roce 1929 kino, hrávaly zde divadlo. Divadelní sál, byl k tomuto účelu přistavěn v roce 1925, kdy prošla celá restaurace rekonstrukcí. V roce 1929 byly provedeny další úpravy pro potřeby získání kinolicence a provozování kina.

Z tohoto období se dochovala historka z období fašanku. V ten rok slavili fašanek obě skupiny v hospodě "U Novotných". Slavili jej však odděleně, v menším předsálí se bavili Sokoli a za dřevěnou přepážkou v sále Orli. Toto štěpení skupin při fašankové obchůzce pokračuje z nejrůznějších společenských a generačních důvodů až do dnešních dnů.

Divadelní sál obsahoval samostatnou uzamykatelnou čekárnou a šatnu, hledištěm o rozloze 14 * 8 m s celkovou kapacitou 124 míst k sezení. Promítalo se na promítací stěnu. Divadelní sál stejně jako celý hostinec byl připojen k elektrické síti.

Jagošova hospoda se stala místem pro konání četných tanečních zábav a hudebních koncertů. Divadelní sál sloužil také k realizaci nejrůznějších významných oslav organizovaných obcí. Pravidelně zde probíhaly oslavy narozenin prezidenta T. G. Masaryka a také se zde konala tryzna při jeho smrti. Konaly se zde také politické schůze.

Hostinec u Jagošů byl místem kde se konaly první schůzky organizátorů vznikajících Horňáckých slavností.

Po smrti Kristýny Jagošové v roce 1933 zdědily hostinec její děti Kristina, Marie a Miroslav, ale správu hostince a provoz živnosti převzal František Klement Jagoš. Po jeho smrti provozoval živnost Josef Říčánek, od roku 1938 si koncesi pronajal obchodník Josef Horák a následně v roce 1940 Bohuslav Kočenda.

V dubnu 1946 získává živnostenské oprávnění syn Kristiny Jagošové Miroslav Jagoš a pokračuje v rodinné tradici provozu hostince U Jagošů. Jedná se o jeden ze dvou hostinců ve Velké, který je kontinuálně provozován až do dnešních dnů.

V roce 1952 se hostinec stává součástí Jednoty, lidového spotřebního družstva. V roce 1967 provedla Jednota velkou rekonstrukci hostince, která měla za cíl vybudovat moderní podnik s velkou vývařovnou a hotelovými pokoji. Důsledkem této rekonstrukce bylo také zbourání divadelního sálu.

5. HOSTINEC NA Č.P. 129 (U SCHILLERŮ, U NOVOTNÝCH)

První zmínku o hospodě v domě č. 83 (později č.p. 129) nacházíme v roce 1869, která náleží Janu Skřivánkovi ze Švábenic na Vyškovsku, ale v nájmu ji má rodina Aloise Hartla (nar. 1825) z Přímětic na Kroměřížsku. Alois zde žije se svou ženou Františkou (nar. 1829), která pochází z Radějova a dětmi Ludvíkem (nar. 1862), Karolínou (nar. 1864), Janem (nar. 1866) a Aloisem (nar. 1868). V roce 1880 hospodu provozuje Jakub Hahn (nar. 1843), který se narodil v Javorníku, a žije zde se svou manželkou Cecílii (nar. 1854) a dětmi Maxmilianem (nar. 1873) a Emilií (nar. 1875). V roce 1890 již dům patří rodině Samuela Schillera nar. 1853) a Sofii Schillerovým (nar. 1848), kteří jsou židovského původu, kteří zde rovněž provozují hostinec. Žijí zde se svými dětmi Giselou (nar. 1880), Annou (nar. 1881) Viktorem (nar. 1882), Emílií (nar. 1886), Maxem (nar. 1888), Moritzem (nar. 1890) a Jakobem (nar. 1894). Syn Viktor je studentem univerzity.

Rozcházejí se informace o konci Samuela Schillera ve Velké. Jedna z variant říká, že Samuel Schiller zemřel v roce 1913 a jeho manželka hostinec prodala obci. Druhá varianta praví, že se celou svou rodinou odstěhoval z Velké během první světové války. K prodeji Schillerova hostince obci došlo však v obou případech, a to za částku 40.000, - korun. Prodej se týkal rovněž veškerého inventáře.

V roce 1921 je k č.p. 129 připojeno č.p. 128 spojena v jeden dům, kde je provozován obecní hostinec. Žije zde rodina Františka Sámka (nar. 1877) původem z Mysločovic u Holešova, který ve Velké provozuje hostinskou a řeznickou činnost v obecním hostinci. Žije zde se svou manželkou Marii (nar. 1880), nevlastním synem Františkem Matouškem (nar. 1902) a dcerami Vlastou (nar. 1904), Janou (nar. 1908) a Ludmilou (nar. 1910). V domácnosti jim jako služebný pomáhá Světlík Pavel (nar. 1888).

V domě č. 129 působil později jako řezník také Antonín Novotný (nar. 1905) syn Adolfa Novotného (nar. 1876) a vnuk Ignáce Novotného. Od roku 1911 držel živnostenské oprávnění Adolf Novotný. Antonín Novotný získává živnostenské oprávnění v roce 1946. Nebylo mu však přáno dlouho živnost provozovat Hostinec byl 1.11.1950 uzavřen a přistavěná část sálu měla sloužit k vybudování zdravotního střediska.

6. HOSTINEC NA Č.P. 280 (HOSTINEC U KOTÁSKŮ)

Nejstarší zmínky o provozu živnostenského podnikání v domě č.p. 170 nacházíme již v roce 1869, kdy zde provozuje obchod s potravinami Jan Macenauer (nar. 1827). První zmínky o provozu hostinské činnosti na této adrese pak máme z roku 1880, kdy zde jako hostinská působí manželka zemřelého Jana Macenauera Rozálie (nar. 1829) se synem Václavem (nar. 1857) a dcerou Marií (nar. 1859). V souvislosti s žádostí o udělení licence následující provozovatelce hostince Adéle Kotáskové v roce 1909 je však v zápise z představenstva obce zmiňováno, že hostince se v tomto domě provozuje již více než 40 let. Z toho by se dalo usoudit, že již Jan Macenauer zde v roce 1869 provozuje nejen obchod s potravinami, ale také hostinec[2]. Bližší informace k tomu však nejsou k dispozici.

V živnosti následně pokračuje syn Václav, který však roku 1905 dům prodává Adéle Kotáskové a sám pokračuje v provozování hostinské činnosti na č.p. 101 (dnešní Pohostinství u Lajzů). Adéla Kotásková je manželkou Huberta Kotáska, kterého můžeme považovat za zakladatele dynastie hostinských a řezníků ve Velké s jejichž jménem je v dnešních dnech neodmyslitelně spojen Hostinec u Kotásků.

Kotáskovi hostinec na "řádku" provozují od roku 1909. Dle tehdejšího vyjádření představenstva obce má hostinec v této lokalitě vhodné umístění, protože se zde jiný nenachází a v okolí jsou jen dvě parní pily, parní cihelna a v sousedství panský dvůr. Doporučil také prostory hostince k provozu koncese, když konstatovali, že pro "zdejší chudší lid, jsou to prostory dostatečné"[3].

Hubert Kotásek (nar. 2.11.1873, Lipov) byl nejmladší syn Michaela Kotáska učitele a varhaníka v Lipově. Ve 13 letech odjíždí do Vídně, kde se vyučí řezníkem a zůstává zde i pracovat. Ve Vídni se potkává s Adélou Podlouckou, dcerou mlynáře z Louky, která se ve Vídni učila švadlenou. Po návratu Huberta z Vídně do Lipova se koncem roku 1899 s Adélou oženil. Po svatbě se odstěhovali do Velké. Rodina Kotáskova zde nejdříve provozovala hostinec na č.p. 107 (Pod lipama), následně v roce 1902 neúspěšně obecní hospodu v Hrubé Vrbce. Z obecní hospody odcházejí z důvodů neustále zvyšujících se nájmů.

Po svém návratu do Velké odjíždí Hubert Kotásek do USA, kde se v Chicagu živí jako řezník na velkojatkách. Ze svých výdělků pak zasílá finanční prostředky manželce, která s dvěma dětmi zůstala ve Velké. Adéla Kotásková se ve Velké snaží uživit jako švadlena. Peníze, které ji chodí z Ameriky střádá a čeká na možnost koupit vhodné prostory k provozování hostince a řeznictví. To se jí naskýtá v roce 1905, kdy od Václava Macenauera kupuje objekt č.p. 280 na Husím rynku.

Přestože se Hubertovi Kotáskovi nechtělo původně z USA vracet, přesvědčila jej nakonec touha vidět svou rodinu a také perspektiva provozování hostince a řeznictví. Po svém návratu do Velké Hubert nejdříve zrekonstruoval hostinec, tak aby odpovídal současným požadavkům na hostinské provozy a na pozemku na protější straně silnice vystavěl řeznický krám.

V roce 1914 však vypukla I. světová válka, kam Hubert Kotásek narukoval na italskou frontu, kde se stal velitelem polní kuchyně. Na frontě v Itálii se pak Hubert setkává se svým nejstarším synem Stanislavem, se kterým se společně v roce 1918 vrací zpět do Velké.

Provoz hostinské živnosti tak měla po dobu války na starost Adéla Kotásková, která zde zůstala sama s nejmladším synem Karlem. Prostřední syn Jaroslav se od roku 1916 učil ve Strážnici obchodníkem.

Největší rozmach podnikatelské činnosti probíhal v letech 1925–1928 v souvislosti se stavbou železnice. Kotáskovi rozšiřují řeznický provoz a dobře se daří také hostinské činnosti, do které se po ukončení studia zapojuje i nejmladší syn Karel. V hostinské a řeznické činnosti pokračuje po Hubertovi jeho syn Stanislav (nar. 1900), který se v roce 1928 ožení s Alžbětou Peškovou. Společně v roce 1928 postavili hostinec na nádraží a začali s jeho provozem. Provoz nebyl příliš úspěšný, a tak se v roce 1937 vrací zpět do rodinného hostince na č.p. 1937.

Hostinec zůstane v provozu jak po dobu hospodářské krize, tak i v období druhé světové války. V roce 1941 přebírá provozování živnosti Alžběta Kotásková. Činnost hostince fakticky končí v roce 1948. Od 1.11.1950 byl provoz uzavřen a zrušen také právně. V roce 1953 se Alžběta Kotásková pokusila provoz hostince obnovit pod hlavičkou Jednoty spotřebního a výrobního družstva v Ostrohu, ale podmínky, které k takovému provozu byly stanoveny, byly nerealizovatelné.

V rodinné tradici pokračoval také syn Stanislava a Alžběty Kotáskovy Stanislav (nar. 22.2.1930), který se usadil na rodinném domě a vyučil se řezníkem a uzenářem.

7. HOSTINEC NA Č.P. 438 (NA NÁDRAŽÍ)

Další restaurační provoz ve Velké založil syn Huberta Kotáska Stanislav Kotásek (nar. 1900) a to naproti vlakového nádraží.

Stanislav Kotásek již počátkem roku 1927 získává koncesní listinu, která mu umožňuje provozovat živnost hostinskou a výčepnickou v domě, který hodlá postavit na pozemcích parc. 2759/1 a 2759/2 v katastrálním území obce Velká. Koncesní listina opravňuje Stanislava Kotáska v těchto prostorách podávati pokrmy, čepovat pivo a víno, pálené nápoje lihové, podávat kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení a provozovat dovolené hry. Před dokončením stavby nové hostinské budovy v roce 1928 provozoval Stanislav Kotásek dočasně svou živnost v provizorní dřevěné kantýně.

Z koncesní listiny se rovněž dozvídáme některé technické parametry nově vznikajícího hostince. Požadavky jsou kladeny zejména na betonové podlahy, omítnuté stěny. Předepsána je také velikost oken, která musí představovat alespoň 1/8 plochy místnosti. Musí být zřízeny oddělené záchody pro muže a ženy. Ve vzdálenosti alespoň 100 m od hostince musí být zřízena studna s betonovým krytem.

Zajímavé je rovněž vymezení podmínek použití tlakostroje. Vzduch k tlakostroji musí být přiváděn z volného prostranství, přívodní roura musí být vyvedena alespoň 2 metry nad úrovní dvora, která musí být zakončena růžicí opatřenou stříškou s bavlněným filtrem. Filtr se musí každých 14 dní vyměňovat. Pivní potrubí musí být cínové s průměrem alespoň 10 mm a musí být alespoň jednou týdně čištěno 2% roztokem sodnatým a pak horkou vodou.

Při zahájení činnosti využil vyššího pohybu lidí v této lokalitě, která souvisela se stavbou dráhy. V této době hostinec prosperoval. S nástupem dráhy však hostinec prosperovat přestal. Lidé již neměli důvod se zde zastavovat na jídlo a pití. Hostinec tak nebyl schopen uživit rodinu Stanislava Kotáska. Proto se jeho otec odstěhoval z budovy hostince na č.p. 280 do protějšího objektu řeznictví (č.p. 439) a hostinec přepsal v roce 1937 na svého syna.

Po odchodu Stanislava Kotáska provozuje živnost v hostinci od března 1937 Jiří Studnička, v únoru roku 1940 jej nahrazuje František Velecký. Od roku 1940 má živnostenské opatření k provozování hostinské činnosti v tomto objektu Petronila Hlavatá. Od roku 1946 zde živnostenskou činnost provozuje Marie Novotná.

[1] SOKA Hodonín, Kronika městečka Velká, kniha 1, str. 1

[2] Soka Hodonín, AM-VV-3, Protokol obecního výboru z 29.6.1909

[3] Soka Hodonín, AM-VV-3, Protokol obecního výboru z 29.6.1909