Lidé ve Velké na přelomu 19. a 20. století - II.část

Procházku Velkou na přelomu 19. a 20. století budeme pokračovat vedle pekárny Bedřicha Lercheho, kde nalezneme dům č. 65 (dnešní č. 104), ve kterém v roce 1857 žije Anna Prášková (nar. 1800, dříve psáno jako Praschek), její syn Martin Prášek (nar. 1820) se svou ženou Annou (nar. 1826) a dětmi Annou (nar. 1849), Janem (nar.1853) a Tomáš (nar. 1855). Později přibývají také další děti Alžběta (nar. 1860), Rozina (nar. 1862), Barbora (nar. 1865) a Eva (nar. 1868). Obživu rodiny představuje polní hospodářstvím.

Martin Prášek je půlčtvrtník neboli půlčtvrtláník, což znamelo, že obhospodařoval cca 4-5 ha půdy. Vlastnictví půdy v tehdejších dobách vypovídalo o společenském postavení rodiny. Zemědělství bylo nejobvyklejším a nejbezpečnějším způsobem obživy. V roce 1869 nacházíme v domě také dvě krávy, dvě telata a na pozemcích 8 úlů.

V roce 1880 v domě stále ještě nacházíme manžele Práškovy a jejich dcery Alžbětu, Evu a Rozinu, ale žije zde již také starší syn Jan se svou ženou Kateřinou a synem Janem (nar. 1880). Jan (nar. 1853) je evidován jako čekanec tzn. syn pracující na otcově hospodářství, který čeká na otcův odchod na výminek. O 10 let později již dům náleží Janovi, když jeho otec zemřel a žije zde se svými syny Janem (nar. 1880), Jiřím (nar. 1881), Tomášem (nar. 1884), Cyrillem (nar. 1885) a Josefem (nar. 1890). Později se jim narodí ještě dcera Rozina (nar. 1896) a syn František (nar. 1897). Jan Prášek umírá v roce 1901 na zánět plic, krátce nato umírá i jeho žena Kateřina na souchotiny a v roce 1910 je vlastníkem domu již Jan Rumíšek a později Kateřina Rumíšková.

Dům je však reálně obýván židovskou rodinou Ignáce (1859) a Františky (1857) Grünzweigových, kteří zde bydlí spolu se svými dětmi Terezií (1897), Bernardem (1891), Hermanem (1892) a Sofií (1894). Rodina Grünzweigova provozuje obchod s jižním ovocem. Syn Bernard pracuje jako obchodní příručí ve Vídni, dcera Sofie ve Vídni pracuje jako služka. Syn Herman se učí krejčovskému řemeslu na Vrbovcích. V roce 1921 žije rodina Grünzweigových na č.p. 383 (jedná se o předposlední dům na levé straně ulice Myjavská před odbočkou na železný most přes Veličku směrem k pálenici. Rodina Grünzweigových včetně všech jejich potomků se stala obětí nacistického teroru za druhé světové války.

V roce 1921 v domě již bydlí rodina řezníka Ignáce Novotného (nar. 1842), kterého jsme v minulosti mohli potkat také v domě č. 101. (pohostinství U Lajzů), později bydlel a provozoval obecní hostinec v domě č. 151 (prostory dnešního obecního úřadu). Na rodině Ignáce Novotného je pozoruhodné, že ještě v roce 1914 se mu narodil poslední syn Jaroslav. Ignáci Novotnému v té době bylo 72 let. O obdivuhodné vitální síle Ignáce Novotného svědčí také fakt, že v roce 1920 je oddán se svou druhou manželkou Anežkou (nar. 1877). Anežce v tu dobu bylo 42 let a Ignáci Novotnému 78 let.

Dům č. 66a (v dnešním číslování č. 105) dlouhodobě náleží rodině Vrablců. V domě nalezneme v minulosti žít třeba Martina Vrablce (nar. 1804) s Alžbětou Vrablcovou (nar. 1810). Pokračovatelé rodu jsou Martin Vrablc (nar. 1836) s manželkou Evou (nar. 1834) a Jan (nar. 1865). Jan Vrablc v domě nejdříve žil s manželkou Kateřinou (nar. 1869) s níž měl tři děti Kateřinu (nar.1897), Tomáše (nar. 1899) a Martina (nar. 1902). Kateřina umírá v roce 1904 na hlavničku, což je jiné označení pro břišní tyfus. S druhou ženou Annou (nar. 1880) měl další dvě děti Alžbětu (1910) a Jana (1912). Také druhá žena Janovi umírá předčasně, a to v roce 1918 na zápal plic. V roce 1919 si pak Jan bere svou třetí ženu Kateřinu, vdovu po vojínovi Františku Novákovi, který padl na frontě v roce 1918. Rodina Vrablcova se živila polním hospodářstvím. Patřili také mezi tzv půlčtvrtníky. K hospodářství patřil také jeden kůň, jalovice, dvě krávy, prase, 9 slepic a dvě husy.

Dům č. 66 (dnešní č.p. 106) náleží v roce 1857 Janu Buzikovi (nar. 1821), který zde žije se svou ženou Alžbětou (nar. 1820) synem Pavlem (nar. 1846). V roce 1869 zde však již nalézáme další rodinu živící se polním hospodářstvím a to Horňáčkovi. Martin Horňáček (nar. 1806) zde hospodaří se svou ženou Kateřinou (nar. 1808) a synem Jiřím (nar. 1851), který v rolnické tradici pokračuje se svou ženou Kateřinou (nar. 1855) a svými dětmi Martinem (nar. 1876) a Kateřinou (nar. 1879). Martin Horňáček pokračuje v rodinné tradici se svou manželkou Anežkou (1886) a dětmi Marií (1903), Vítem (1905), Františkem (1906) a dvojčaty Tomášem (1910) a Anežkou (1910). Zajímavostí u této rodiny jsou právě dvojčata, protože vícečetné porody končily v minulosti mnohdy smrtí novorozenců a často i samotné rodičky.

U porodu v té době asistovaly jen porodní báby, které v pozdějších letech musely projít přezkoušením u obvodního lékaře a některé ze zkušenějších kolegyň. Nesměly při své práci používat žádné nástroje a mohly asistovat pouze u nekomplikovaných porodů. U problematických porodů mohly asistovat pouze v případě, že nebyl k dispozici lékař. Ve Velké tak postupně působily jako porodní báby Terezia Saradon (1801, č.p. 150) Anna Henkapelová (č.p. 116), Barbora Roháčková (č.p. 202), Amálie Oprchalová (č.p. 82) (č.p. Kristýna Kašpárková (č.p. 142), Kateřina Pavlátková (č.p. 276), Anna Zemanová (č.p. 145) a v některých případech také Alžběta Pavlincová z Javorníka (č.p. 79).

V roce 1900 v domě nalézáme dočasně bydlet bednářského mistra Jana Zábelku, který se do Velké přiženil z Těmic. Pobyt rodiny Zábelkovy na této adrese byl pouze dočasný a kopíroval pravděpodobně pobyt rodiny Horňáčkovy ve Spojených státech amerických v době první migrační etapy kolem roku 1900. V roce 1910 jej již nacházíme usazeného v domě č. 10 na Dolním konci. Martin Horňáček pak v USA pobýval ještě v roce 1910, kdy již zbytek jeho rodiny včetně čerstvě narozených dvojčat jsou zpět ve Velké. V roce 1921 je dům sice stále ve vlastnictví Martina Horňáčka, ale jeho rodina se zde opět nezdržuje, ale v domě bydlí Anděla (Ida) Megová, dcera Antonína Megy hraběcího revírníka v Nové Lhotě a vnučka Antonína Megy nadlesního ve Velké.

Dům č. 67 (dnešní restaurace" Pod Lipama" č.p. 107) patří v roce 1857 Štepánu Buláňovi (nar. 1824) a jeho manželce Anně (nar. 1835). V roce 1869 pak c.k. poštmistrovi Rudolfovi Schoppkovi (nar. 1842) a jeho manželce Marii (nar. 1833) původem ze Strážnice. V roce 1880 již dům vlastní Antonín Benda rovněž c.k. poštmistr a hostinský (nar. 1849) a jeho manželka Antonie Bendové (1845) rovněž původem ze Strážnice. V domě č. 107 sídlil od roku 1869 první poštovní úřad v obci proto se hospodě i v dnešních dnech říká "Na staré poště". V roce 1890 v domě žije rodina židovského hostinského Davida Grünefelda (nar. 1867), který zde žije se svou sestrou Rozálii (nar. 1868). David má v nájmu místní obecní hostinec. V roce 1900 zdejší hostinec provozuje zástupce významného rodu hostinských Hubert Kotásek (nar. 1873) se svou ženou Adélou (nar. 1880), kteří do Velké přicházejí v roce 1899.V roce 1900 se jim zde pak rodí syn Stanislav. Od roku 1906 však hostinec provozuje rodina Josefa Novotného (1843) původem z Jaroměře, který zde žije se svou ženou Karolínou (1843) a dcerou Boženou (1880). Hostinec mají pronajatý od roku 1906, kdy zde nahradili předchozího hostinského Huberta Kotáska. Hubert Kotásek odchází na dům č. 280, kde můžeme proslulou Hospodu u Kotásků nalézt dodnes.