Od kolébky do hrobu věrný Veličan Karel Sup

Ve čtvrtek 27.1.2022 uplyne přesně 125 let od narození akademického malíře, grafika a učitele profesora Karla Supa.

Karel Sup byl, mimo velkou spoustu jiných aktivit, také kronikářem Velké nad Veličkou, a to v letech 1960-1972. Když počátkem roku 1973 náhle zemřel byla o sepsání kroniky za rok 1972 požádána jeho žena Julie Supová. Pojďme se na osobu akademického malíře Karla Supa podívat jejíma očima a slovy, která zanechala v kronice a které mohou o jeho osobnosti říct víc, než desítky odborných článků.

Kudy životem chodil, myslel na Velkou a Veličany, na Horňácko a Horňáky. Ať konal cokoliv, na všem byla pečeť jeho rodného kraje. S kým se poznal, každému o něm rád nevtíravě vypravoval a ze mnohých, kteří o něm dříve vůbec nic nevěděli, učinil jeho časté návštěvníky a přínosné přátele.

Nikdo nespočítá, co vše nakreslil a namaloval a kam všude se jeho dílo podělo. Jisté je, že z každého jeho výtvoru vane citový vztah k půvabu domova, prosakující zasněně dýchající barvou.

Jako malíř - krajinář ztvárňoval nejen přírodu, ale i jejího ducha, jako malíř - figuralista zachycoval nejen postavu, ale i její dobré společenské pouto, jako malíř - portrétista zvěčňoval nejen podobu, ale i podstatu, která se za nimi skrývá.

Vynikl jako výtvarník, stejně dobře však byl i dobrým hudebníkem - skladatelem, spisovatelem - básníkem, stavitelem a jakýmkoliv umělcem jiným. Náznaky toho jsou nejen v jeho námětech a záměrech, zasahujících do obou jiných umění, ale i ve zpracování, které je výslednicí všeuměleckých představ.

Oceňoval svého předchůdce, příbuzného - malíře Cyrila Mandela. Pro sebe a své rodiště si vydobyl úctu, protože sám si vážil druhých.

Co jako člověk a umělec od lidi přijal, všechno mu s výhodnými úroky a vylepšené poctivě vrátil. V jeho povaze byly veselé i smutné rysy staletých hrdých osudů jeho kmene, jeho charakter nebyl poplatný době, ale odpovědným vzestupnému dějinnému vývoji rodové pospolitosti.

Nehlásal žádný filozofický názor slovem, ale vyjadřoval jej vzorem osobitého života, od kolébky do hrobu těsně spjatého se životem přemýšlivého, pilného a dovedného lidu. Jako vychovatel byl přesvědčen o vysokém poslání rodiny v národě a lidské společnosti.

Nebažil po hodnostech, postavení a přepychu. Vypátral, nacházel a rozdával nádheru, která rovností je přístupna každému proto, že je jejím majetníkem a která je utajena v půdě otcovské země. Poznal cizinu, měl všelidské zájmy, oblíbil si však jednoduchý, prostý a skromný způsob života uprostřed venkovských pracovitých lidí a nevyumělkované přírody. V tom byla největší síla a velikost jeho příkladné osobnosti, která s jitřním slunkem nad velickým majírem vytrvale září z bohatého odkazu jeho bystrého ducha a hbitých rukou - Strážné hůrky.

S nastávajícím jarem, 20.3.1973 odešel navždy, od kolébky do hrobu věrný Veličan, prof. Karel Sup, akademický malíř.

Julie Supová, kronika obce Velká nad Veličkou 1972