Pavel Kohút (3.6.1930 – 30.11.2021)

Poslední listopadový den minulého roku nás opustil velický rodák, člen muzikantského rodu Kohútů, Pavel (nar. 1930). Opustil nás ale také jeden z posledních pamětníků příchodu cimbálu na Horňácko, pamětník největší slávy dechových hudeb a velkých muzikantských osobností minulého století. Muzika jej neopouštěla po celý život.

V mládí se učil hrát na housle u svého švagra, slavného primáše Jožky Peška, se kterým hrál na klarinet také jeho otec Tomáš. Patřil k prvním muzikantům na Horňácku, kteří skutečně uměli noty. Když později zpíval ve sboru Veličan, pomáhal s přepisem notových partitur jeho vedoucímu, MUDr. Janouchovi. Hrál samozřejmě také na rodinný klenot, klarinet, na který jej učil jeho otec. Byl jedním z prvních hráčů na cimbál na Horňácku. Na tento, pro Horňácko nový nástroj, jej učil hrát Josef Kýr, který cimbál jako první na Horňácko přivezl.

Hru na cimbál později uplatnil právě v muzice vedené Jožkou Peškem (nar. 1924). Kromě jeho otce Tomáše s ním dále hráli například Leoš Zeman, Tomáš Miškeřík, Josef Zeman, Jan Šácha, František Miškeřík nebo Jan Kubík. Od cimbálové muziky se postupně dostal také k hudbě dechové, kam jej přivedl jeho otec. Stal se součástí orelské kapely, kterou založil Macenauer a později vedl Čajka. Vedle nich hrávala v této době také sokolská muzika Miškeříků. Zvláštností je, že rod Kohútů hrál právě v orelské katolické muzice, zatímco oni byli evangelíci augšpurského vyznání. V dechové hudbě navazovali na své předchůdce Janošíky, kteří hrávali za první republiky. V dechové hudbě Jánošíci hrávali například Zeman, Šácha, Kučera, Staněk, Švrček, Juračka (krejčí), Malečík, Kohůt Jiří, Kohůt Jan (od kapličky), Karásek (Lipov) Kohút Tomáš (otec), Kohút Pavel (děda). S dechovkou vyjížděli i do širšího okolí Veselí nad Moravou, Strážnice a chodívali hrávat i na Kopanice.

Zajímavostí je vývoj příjmení rodu Kohútů, když ještě otec Pavla Kohúta Tomáš je v matrice zapsán s příjmením Kohout a v minulosti se dá setkat ještě s variantou příjmení psanou jako Kohut (první polovina 17. století). Jelikož se ve Velké setkáváme také s druhou variantou příjmení psanou s kroužkem tedy Kohůt (původně psáno také jako Kohout), kdy nositelé tohoto příjmení jsou vedeni v katolických matrikách, je dost možná pravdivý výklad, že faráři si Kohouty rozdělili, katoličtí používají formu Kohůt a evangeličtí Kohút.

Muzika Pavla Kohúta neopouštěl ani v trudných časech druhé světové války. Veličané vždy dokázali žít kulturou, a to i navzdory okupantům. Zábavy sice nemohly probíhat oficiálně, ale lidé se bavili i tak. Scházeli se tak po stodolách, kde se hrálo a tancovalo. Pavel Kohút vzpomínal jak ve stodole u Foksů, pravidelně hrával na harmoniku pan Pavlátka. Muzika hrávala také ve stodole Šimlíkově (dneska Petruchovo), na Závodí a u Šťastných na Řádku. Někdy se těchto ilegálních zábav zúčastnili i němečtí a rakouští vojáci.

Každá kapela, která chtěla v těch dobách hrát za peníze musela mít v čele dirigenta, který složil kapelnické zkoušky a získal tak "koncesi", opravňující jím řízené muzice vystupovat na svatbách, pohřbech, plesech apod. Otec Pavla Tomáš Kohút byl jedním z prvních, kteří je ve Velké měli složené.

Z muzikantského života měl také spoustu zážitků a historek. Jednou, když ležel se žloutenkou v nemocnici, přijeli mu ostatní muzikanti do nemocnice zahrát pod okny. Muzika pro něj byla jen jedna, "odpoledne hrála dechovka a navečer štrajch". Obě měl rád.

Za jeho mládí, se nechodilo na zkoušky nebo na schůze, ale tzv. "do školy". Vzpomínal, jak Jan Staněk vždycky dojel na náměstí s trubkou a tam troubil "hasiči do školy, hasiči do školy", všichni pak věděli, že svolává hasiče na schůzi. Rád měl okamžiky, kdy se "škola" dechové hudby konávala u nich na zápraží.

S dechovou hudbou hrával tradiční prvomájové průvody, po nichž se muzikanti z celého Horňácka potkávali po skončení oficiálního programu v restauraci "U Jagošů". Tady pak zaznívaly ty nejlepší melodie.

V mládí pravidelně hrávali také na starém sokolském cvičišti u Rumíškovi stodoly nebo na hlavním pódiu Horňáckého stadionu po skončení Horňáckých slavností, v letech pozdějších pak nahoře vedle pavilonu Strážné hůrky.

Ve svém životě vystupoval s řadou dalších muzikantů, kteří hrávali v dechové hudbě Horňáci. Patřili k nim například Coufalík, Ciběna, Morávek, Slovák J., Miškeřík, Štefánek, Pešek, Kučera, Trn, Vrablc a mnoho dalších.

Vzpomínal na svého otce Tomáše a dědu Pavla, výborné muzikanty a hráče na klarinet. Sám byl také většinu svého aktivního muzikantského života především klarinetistou.

Pavel Kohút měl rád muziku po celý život. Lásku k hudbě zdědil po svých předcích a po něm ji zdědily i jeho děti.

Podle vzpomínek Pavla Kohúta zapsal Martin Kuchyňka a Lukáš Pachl