Zavirované rozhovory - Marcela Pavlíková (ZZS Jihomoravského kraje)

Jsou také v první linii, i když se o jejich práci, tak často v médiích nemluví. Také oni se mohou dostat do bezprostředního kontaktu s nakaženými koronavirem COVID 19. Ví sice kam jedou, ale mnohdy neví, s kým se setkají. Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje má svou výjezdovou základnu i ve Velké. Jak do života záchranářů zasáhla epidemie koronaviru jsem se zeptal Mgr, Bc, Marcely Pavlíkové.

Byli lékaři a ostatní zdravotnický personál připraveni na možný příchod epidemie? Je příprava na možný vznik současné situace součástí vzdělávání lékařů a zdravotnického personálu?

Každého pacienta, považujeme za potenciálně infekčního i v běžné době nejen v této. Takže k němu i tak přistupujeme, tzn. že používáme alespoň rukavice, chráníme tak sami sebe. Nedávno byla v jihomoravském kraji epidemie žloutenky A, epidemie spalniček, běžná je epidemie chřipky. Vždy to vedlo k určitým opatřením. Například u epidemie spalniček, kdo neměl protilátky, tomu bylo doporučeno očkování. Co je však pro nás nové, je pandemie tohoto rozsahu.

Součástí vzdělávaní lékařů i zdravotnického personálu jsou odborné předměty jako mikrobiologie, epidemiologie, hygiena, infekční či tropické choroby. Pokud však vezmeme praktickou část, praktické nácviky vzhledem k současné pandemii, tak nic takového nemáme. Moje sestra pracuje ve fakultní nemocnici v Kanadě a oni mají pravidelné nácviky používání všech ochranných pomůcek. Je to dáno mimo jiné i epidemiologickou situací. Měli zde např. epidemii SARSu. ZZS JmK má svůj Biohazard tým, který je určen pro zvládnutí zásahu u pacienta s podezřením na vysoce nakažlivou nemoc a v běžné době je kapacitně dostačující. Tento tým mívá pravidelné školení, nácviky a cvičení. Je možné, že i pro nás ostatní se stane nácvik pravidelností, spíše bude záležet na epidemiologické situaci a potřebě nácviku.

Co se ve Vaší práci změnilo po příchodu epidemie? Museli jste nějak změnit své pracovní postupy?

Pracovní postupy, což u nás znamená vyšetřování, léčba, ošetřování, jako takové se téměř nezměnily. Zpočátku pro nás byla důležitá informace, zda byl pacient v zahraničí. S vývojem situace již tato informace nehraje žádnou roli. Důležité jsou pro nás informace, zda má pacient horečku, kašel, dušnost, ztrátu chuti či čichu tyto informace jsou pro nás důležité z toho důvodu, abychom věděli, jaké ochranné prostředky zvolit. Práce v plných ochranných pomůckách není úplně nejpříjemnější. V respirátoru se hůře dýchá, v celotělovém obleku je po chvilce horko, gumičky řežou. Na toto nepohodlí jsme si museli rychle zvyknout. Změnila se spíše organizace práce. Máme stabilní týmy, které se nesetkávají, proto aby z důvodu karantény mohla být služba ZZS zabezpečena. Nesmíme si nyní brát dovolenou či prohazovat služby.

Od příchodu nákazy koronaviru do ČR se neustále řeší nedostatek ochranných pomůcek a dezinfekce? Jak jsou vybaveni členové ZZS JmK?

Zpočátku jich bylo skutečně velmi, velmi málo. Z čehož jsem byla mírně nervózní. Nyní, pokud mluvím za mé výjezdové stanoviště, tak pomůcky jsou. Vedení se snaží stále zajišťovat dostatek pomůcek a věřím, že situace bude už jen lepší.

Co by pro Vás znamenal zásah u nakaženého koronavirem?

Že musím použít pomůcky nejvyšší ochrany, tzn. obléci si celotělový oblek, použít respirátor nejvyšší ochrany FFP3, ochranné brýle a dvoje rukavice. Po ukončení zásahu následuje naše dekontaminace a desinfekce sanity, nezapomenout odepsat použité pomůcky v dokumentaci a jede se dál... samozřejmě se budu pozorovat a pokud bych měla příznaky pozitivity, řešila bych to se svým vedoucím a obvodním lékařem.

Máte strach z nákazy? Jak chráníte svou rodinu, před možnou nákazou?

Mám respekt z jakékoliv nákazy, nejen z této. Nechci si domů ,,přitáhnout,, jakoukoliv infekční ani jinou nemoc, nechci být nemocná, mám malé děti a starší rodiče nechci, aby byli nemocní. Co se týče současné infekce, i pro nás doma platí pravidla jako jinde, důkladné mytí rukou, používání roušky, dennodenní péče o látkové roušky, zavedla jsem častou desinfekci klik, mobilů apod. Dbáme na podporu imunitního systému, jíme hodně zeleniny, ovoce, sportujeme, nyní bereme i vitamínové doplňky, chodíme na zahradu, hrajeme různé deskové hry, snažíme se udržet si duševní pohodu.

Co je v tuto chvíli pro lidi nejnebezpečnější?

Myslím, že než samotná infekce Covid 19, je nebezpečnější zneužívání této nákazy pro své vlastní účely, pro své vlastní obchodní zájmy, pro politické zájmy. Je třeba si uvědomit, že lidé i děti umírají na infekční choroby i v dnešní době, a to i u nás. Jistě pokud se to netýká přímo nás, našich příbuzných ani nevíme, kolik lidí zemře na infekční chorobu. Ale tato pandemie se již týká nás všech. Já mam jen obavu, aby panika a strach nezpůsobila, že se najednou probudíme do země, která už nebude patřit nám všem, ale jen jednomu multimilionáři....... jednoduše řečeno zneužívání strachu, šíření desinformací je teď nejnebezpečnější..

Jsou podle Vás opatření Vlády ČR přijatá v souvislosti s epidemií adekvátní?

Taková to pandemie tu nebyla hodně dlouho, takže se všichni učíme za pochodu. Je na místě se poučit z jiných států, ze států, které nelžou a podávají relevantní statistické údaje. Zda opatření jsou adekvátní, to se spíše uvidí, až vše opadne. Cílem je hlavně nezahlcení zdravotního systému. Zpomalení šíření nákazy, tak, aby byla možnost poskytnout adekvátní léčbu všem, co ji potřebují. I při chřipce může skončit pacient na ventilátoru, ale za 5 dnů je ok, kdežto tady je zkušenost taková, že je na ventilátoru, tím pádem na JIPkovém lůžku, setrvá mnohem déle.

Mně osobně chyběly zpočátku v mediích odborné informace, resp. informace od odborníků pro laiky. Žádné spoty o důsledné hygieně rukou, jak správně kýchat, kašlat. Vysvětlení, proč je důležité se nescházet. Možná kdyby bylo v TV více vysvětlování, nedocházelo by k situacím, kdy soused zavolá policii na souseda v karanténě, že má otevřené okno... ten vir neseskočí z balkonu ani neskočí do dálky 6 metrů... Co se týče nošení roušek, nemá tu jasno ani WHO, ale tady souhlasím s jejich nošením a s heslem "moje rouška chrání tebe a tvoje zase mě". Především na místech, kde je velká koncentrace lidí, v obchodě, v MHD. Určitě ne když jsme sami v autě či s rodinou, nebo jste sami v přírodě ...nevím však v jakém státě by prošlo nařízení nosit roušku, a přitom si ji nemít kde koupit... a pak tu máme přísné opatření jako jsou pokuty za nenošení roušky, dodržování rozestupů a pak se úplně zapomene na ty nejzranitelnější, a to jsou domovy důchodců, sociální služby, postižení....

Jak vnímáte současnou atmosféru a náladu mezi lidmi?

Na jedné straně je tu obrovská vlna solidarity, obrovská vlna pomoci, dobrovolnictví, pomáhání starým, nemocným, ale i kreativity. Líbí se mi, např. že fitness trenéři se nedali odradit karanténou, využili sociální sítě a cvičí se online, cvičení je dobré pro imunitu, pro psychiku.

To, co se u nás strhlo s výrobou látkových roušek je neuvěřitelné. Navíc to má z psychologického hlediska přidanou hodnotu pro ty, co šijí a pomáhají se šitím, cítí se užiteční, nejsou pasivní, ten pocit, že v tomto boji mohou něco udělat, je k nezaplacení...

Pak jsou tu ti, kteří se opravdu hodně bojí, mají strach, mohou se obávat o svůj život a pokud to skutečně vnímají velmi těžce, doporučila bych jim zavolat na linky první psychologické pomoci. Někdy se stačí svěřit odborníkům, promluvit si. ... a pak tu máme sortu lidí, kteří udávají, že nemáte roušku v autě, že jdete s dětmi do lesa, že jste v karanténě a jdete na svůj vlastní balkon, udávají vás majitelům bytů, že jste v preventivní karanténě, nadávají nemocným, nechali by pozitivní lidi nejraději odstřelit, vychcípat, nadávají na lyžaře z Itálie, nadávají, že zdravotní sestry chodí do obchodu nakupovat apod. tož co s nimi nevím, možná by pomohlo šít roušky J ?

Co byste vzkázala lidem v této nelehké situaci?

Sama chodím do práce, takže nedokážu si představit, jaké to je být v karanténě, a navíc přijít i o veškerý příjem, jako mnoho OSVČ, a přitom vám zůstává platit nájem, režie... toto jsou lidé, kteří také potřebují včasnou pomoc, aby nakonec nebylo těch mrtvých mnohem víc.

Každá krize jednou skončí, je jaro a když vidím otce, který spadá do ohrožené skupiny, jak ,,reže stromy, sadí erteple, cibulu, prisady, zalevá, stará se o humno" vím že je to v pořádku, život nekončí, svět má pokračování ... .

Přeji všem čtenářům především hodně zdraví, trpělivosti a odvahy.

Zůstaň pozitivní, bud´ (covid 19) negativní ! J