Zločin ve Velké
Kronikářské záznamy dnes i v minulosti popisují také výrazné zločiny, které se v katastru obce udály. Některé z nich mohou dnes vzbuzovat úsměv na tváři, některé však vyvolají husí kůži i nyní. Řadu těchto událostí ve Velké zaznamenala školní kronika, jejíž vedení má ve Velké delší tradici než kronika obecní.
Podvodné hraběnky
Zvláštní druh podvodu byl ve Velké nad Veličkou odhalen v průběhu března roku 1897, kdy zde byly zatčeny tři ženy, které ve Velké pobývaly již přibližně tři roky. Jedna z nich vystupovala jako baronku Erbová, druhá jako její společnice Josefina šlechtična von Widmann (skutečný významný moravský šlechtický rod) a třetí jako jejich služka A. Hahnová. "Svým chováním dovedly si u zdejšího obyvatelů zjednati jakousi vážnost, vypravovali o zvláštní při, kterou vésti měli o jakési dědictví a tím způsobem vylákali na obyvatelstvu Velickém, po většině méně zámožném, na dluzích asi 4.200 zlatých, slibující desetinásobnou náhradu." Na podvod se přišlo teprve v okamžiku, kdy domnělá baronka Erbová požádala o povolení nosit zbraň. Okresním hejtmanstvím v Hodoníně bylo zjištěno, že domnělá baronka Erbová je dcera nádeníkova a je choromyslná. Všechny tři byly 29. března předvedeny před okresní soud ve Strážnici a následně do vazby ke krajskému soudu v Uherském Hradišti. Všechny tři byly nakonec v průběhu června propuštěny a vrátily se do Velké. Margareta aneb baronka Erbová, byly shledána choromyslnou (majíc fixní představu, že pochází z vyššího rodu). V případě Josefiny nebylo shledáno protiprávního jednání a služebná Hahnová byla propuštěna kvůli špatnému zdravotnímu stavu a doopatrována ve Vídni, kde také zemřela. Po návratu do Velké byly všechny tři z městečka vykázány, zůstal po nich pouze dluh 4.200 zlatých.
Pozn. v roce 1897 byla sice již oficiální měnou rakousko – uherská koruna, která byla zavedena měnovou reformou v srpnu 1892. Zlatky a krejcary byly však v oběhu ještě několik let po zavedení koruny. Převodní kurz 1 zlatka = 2 koruny.
Falešný jezuita
V pátek 13. ledna 1905 přijel na faru ve Velké nad Veličkou mladý muž v kněžském rouchu a představil se jako jezuita Ondřej Pospíšil z Velehradu. Požádal o nocleh a ráno chtěl pokračovat do Senice v Uhrách, kde měl mít bratra kaplanem. Již ze svých řečí i celého vystupování se zdál podezřelý. V sobotu ráno domnělý jezuita četl mši svatou, ale tak, že každý musel v něm poznati laika. Protože se přivolanému četníku nebyl schopen legitimovat, ani prokázat, že je knězem byl zatčen a odvezen k soudu do Strážnice. Zde bylo zjištěno, že se jmenuje Ondřej Makovský a pochází ze Vnorov. Sloužil v klášteře v Uherském Hradišti jako pomocník při kuchyni. Převorovi kláštera ukradl kleriku a doufal, že se na farách dobře nají a napije.
Vražda na lipovském kopci
Ve středu 7. října 1908 byl ráno ve 3 hodiny nalezen výměnkář z Velké Martin Tomčala z č. 112 zavražděn na lipovském kopci u hájku. Bylo mu 75 let. Zavražděný vedl dlouhodobé spory se svým zetěm Jiřím Rumíškem a dcerou Evou. 6. října probíhalo u strážnického soudu další soudní jednání mezi zavražděným a jeho zetěm a při návratu od soudu byl na lipovském kopci zabit. Vrah Jiří Rumíšek byl ještě téhož dne četníky zadržen a v poutech odveden k soudu do Strážnice, kde se ke svému činu doznal.
Loupež na poště
V noci ze 14. na 15. prosince 1908 byla vyloupena pošta ve Velké. Pokladna byla táno nalezena otevřena a z ní zmizelo, dle poštmistra Jana Netrufala 3300 korun. Zásuvka stolku s poštovními tiskopisy byla nalezena na zahradě. Tiskopisy byly rozházeny až ve vrboví u Veličky. Domovní dveře, jak bylo udáno, byly uvázány provazy.
Loupežná vražda obchodníka
V roce 1920 bydlel ve Velké nad Veličkou obchodník s dobytkem Reisfeld. Měl skvělé obchodní vlohy. Znal všechny zdejší obchodníky a řezníky, věděl přesně kde nakupovat a komu prodávat. Jeho živnost se mu dařila, měl peníze a lidé do věděli. Mnozí přátelé jej varovali, aby byl obezřetný a dával si na peníze pozor, zejména v neklidné době po skončení první světové války a rozpadu Rakouska – Uherska.
Brzo ráno 25. listopadu 1920 vešel do své konírny. Hledal zde své pacholky, kteří se měli starat o koně. Místo nich se zde však v temném koutě krčilo 5 postav z nichž jedna držela zbraň. Zazněl výstřel a obchodník se skácel k zemi s těžkým průstřelem plic. Při pozdějším vyšetřování byl na podlaze nalezen vojenský revolver Gasser a hromada nábojů. Za několik minut po výstřelu zemřel. Lupiči pak utekli.
Pacholci leželi svázaní s roubíky na zemi. Lupiči se z nich snažili dostat, kde má obchodník ukryté peníze. To však ani ono nevěděli. S postupujícím časem se jednomu z pacholků podařilo z pout dostat a přivolat četníky. Přivolaní četníci ihned zahájili vyšetřování vraždy obchodníka, ale měli k dispozici pouze nejasný popis lupičů od pacholků.
Za tři dny se však na četníky obrátil důležitý svědek, kterým byl sám slavný malíř Jožka Uprka. Do protokolu vypověděl, že byl v noci z 15. na 16. listopadu přepaden několika maskovanými muži. Pachatelé si jej pravděpodobně s někým popletli, protože když zjistili, o koho se jedná, nechali jej být. Jednomu z nich se však nedopatřením svezl z obličeje šátek a malíř v něm poznal Karla Dokoupila, který neměl v našem kraji dobrou pověst. Když se malíř dověděl o vraždě zdejšího obchodníka, napadlo jej, že by obě přepadení spolu mohly souviset.
Četníci si obratem pro Karla Dokoupila šli, ten, když pochopil, že je zle jmenoval i své komplice: šestadvacetiletého kamnáře Jana Črnacha, před týdnem propuštěného ze Špilberku, řeznického pomocníka Václava Dostála od Brna, i další dva pomocníky.
Počátkem roku 1921 stáli všichni pachatelé před krajským soudem v Brně. Pachatelé svalovali vinu jeden na druhého a dlouho nebylo jasné, kdo vlastně obchodníka zastřelil. Nakonec všichni ostatní ukázali na Karla Dostála, který byl odsouzen k smrti. Další pachatelé dostali vysoké tresty. Prezident Masaryk byl však odpůrcem trestu smrti a Dokoupilovi udělil milost, a tak pachatel na místo na šibenici strávil dlouhá léta ve vězení.